Daruj život, daruj krev

by - 4.7.13

Za 14 dní se chystám opět darovat krev, bude to už můj desátý odběr a chtěla bych se o to s vámi podělit.



Jak jsem se k darování dostala?
Taťka mého přítele daruje krev už od vojny, má za sebou přes šedesát odběrů, což je neuvěřitelných 30 litrů krve! Když se jednou takhle na dárcovství zase chystal, rozhodli jsme se s přítelem také darovat. Tedy spíš se rozhodl on, mě se do toho ze začátku moc nechtělo, ale nakonec mě do toho uvrtal a byla jsem ráda, že jsem vyrazila. Chodíme pravidelně darovat do fakultní nemocnice v Hradci Králové.

Jak to probíhá?
Poprvé je to vždy o chvilku delší, než když jdete darovat opakovaně. Většina lidí chodí darovat nejradši v pátek, jelikož si to brzy ráno odbudou a mají zbytek dne volný. Je na to nějaký zákon a tady prosím omluvte mou neznalost paragrafů :) Poprvé jsem byla celkem zmatená a nevěděla jsem, co se po mě bude chtít, ale lidé jsou tam ochotní, pomohou, zavedou vás do správných dveří, poradí a zodpoví všetečné otázky.

Po vstupu do budovy vyplníte dokument, kde zaškrtáváte, popřípadě vypisujete důležité informace. Jaké nemoci jste v poslední době prodělali, zda pravidelně užíváte nějaké léky, máte tetování apod. Už to znám téměř nazpaměť, většinou všude zaškrtávám "ne". U mě je toto vyplňování otázka tak dvou minut, nejdéle mi trvá vyplnit jméno a rodné číslo :)

Pak si odložíte věci do šatny, dostanete číslo a jde se na věc.

Tedy ne tak úplně. Posadíte se a čekáte, až na vás přijde řada. Nejdříve se chodí na kartotéku, kde vám paní vytiskne několik papírů a zeptá se vás, zda máte jízdenky k proplacení. Ukážete ji občanku a kartičku dárce, pokud jdete opakovaně a už ji máte. Chodí to rychle, většinou, když přijdeme z šatny nahoru, do pěti minut jdeme. Až odbudete "papírování", které mimochodem trvá asi tak minutu, možná dvě, zavolají si vás do laboratoře.

V laboratoři sedí sestřička, která vám změří teplotu a odebere kapku krve pro zjištění krevního obrazu. Vydezinfikuje vám prst a malou špičkou vás píchne, je to jak když se píchnete o špendlík.

Potom nastává o chvilku delší čekání, ale obvykle ne delší než 15 minut. Půjdete do ambulance. Sestřička si od vás vezme papír, který jste vyplňovali po vstupu a zkontroluje ho, když se jí něco nebude zdát, poptá se. Udělá si záznamy do počítače a v mém případě, pokud máte v krvi méně železa a nechroustáte ke svačině hřebíky, dá vám zdarma tabletky na zvýšení hladinky. Tabletek je několik druhů, pokud vám jedny nesednou, řekněte si příště o jiné. Ale spousta lidí nemá s železem problémy, já jsem asi jedna z mála. Budu muset zvýšit přísun zeleniny :)

Pokud je v ambulanci vše ok, jdete do jídelny. Tam si dáte sváču, obvykle to jsou čerstvé a křupavé rohlíky z hradecké pekárny, čaj, džus nebo jiná tekutina. Doporučuji řádně se před odběrem nasnídat! Ne nic tučného, ne žádný alkohol! Nechcete přeci, aby byl pacient, který dostane vaši krev po operaci opilý :)
Velice důležitý je i pitný režim. Protože čím víc pijete, tím lépe krev teče.

Pokud jste připraveni k odběru, jdete si sednout do čekárny před odběrový sál. Vyberte si, na kterou ruku chcete darovat. Já chodím na levou. Až vyjde sestřička ze sálu, že je volno na té a té ruce, tak můžete jít s ní a ona vás dovede k lehátku.

Zeptá se vás na jméno, datum narození a krevní skupinu. (Pokud ji nevíte a jdete darovat prvně, nevadí. Vaši krevní skupinu vám zdarma z odběrů zjistí a přijde vám domů dopis, že máte tu a tu krevní skupinu a pokud z vaší krve zjistí i nějakou nemoc, uvedou to také + vám ještě dorazí kartička dárce, kam se zapisují jednotlivé odběry a kde je uvedena i vaše krevní skupina.)

A pak se jde na věc. Nebojte se ničeho! Vím, že se to snadno řekne, poprvé jsem byla také vystrašená, ale uvidíte, že to bude v pohodě. Možná vás teď vyděsím, když vám řeknu, že odběrová jehla je mnohem silnější, než když vám doktorka bere krev do zkumavky. Ale pro mě je to výhoda.
Když mi doktorka bere krev úzkou jehlou, vždy ji hrozně cítím a bolí / štípe to a dělá se mi špatně. Z této jehly mi nikdy špatně není, v ruce ji necítím, neštípe, nic. Nevím, čím si to vysvětlit, možná ta tenká jehla je ohebná, prohýbá se..? Netuším :)

Až vás sestřička napíchne, nabídne vám do ruky míček, aby se vám lépe "pumpovalo". Já už si ho ani neberu. Stále kolem vás budou poletovat sestřičky a ptát se vás, jak vám je, zda je vše v pořádku a nedělá se vám špatně. Když jsem napíchnutá, už mi nevadí dívat se, jak se přehupují baňky s krví, takže je sleduju střídavě s čísly na monitoru, kolik mililitrů už odteklo. A právě proto je důležité dodržovat pitný režim. Pokud budete pít málo, nebudete mít tak naředěnou krev a poteče vám pomalu. Doporučuji tedy den předtím vypít alespoň 3 litry, nejlépe nějaké neslazené vody, né kofolu nebo limonádu. Já se toto snažím dodržovat a obvykle vypumpuju půl litru krve za 7 minut.

Pokud načepujete potřebné množství, přístroj zapípá a místo mililitrů se na displeji objeví výsledný čas. Můžete se překonávat, můj rekord pět minut a 28 vteřin, kdo bude rychlejší? :) Potom sestřička odpojí baňky, vytáhne jehlu a zalepí vám vpich. Nabídne vám ještě škrtidlo, to je proto, abyste neměli po vpichu druhý den modřinu. Ale nenechte si ho tolik utáhnout, nebo si ho pak povolte, už několikrát se mi stalo, že mi pak modrala ruka, jak jsem to měla hodně zaškrcené.

Až budete chtít, zvedněte se z lehátka a odejděte. Zvedejte se pomalu, ať se vám nezamotá hlava! Klidně si poležte, nikam nespěchejte. Až vyjdete ze sálu, odevzdejte pověřené osobě všechny dokumenty (až na dárcovskou kartičku) a vyzvedněte si u ní stravenku a žeton do automatu na kafe. Nezapomeňte si nechat potvrdit kartičku dárce, u pultu vám dají razítko, že jste darovali, Pokud jste pracující, nechte si napsat potvrzení do práce.

No a pak si dejte kafčo, třeba další křupavý rohlík a pokud budete ok, můžete to udělat jako já - strávit zbytek dne na nákupech a nebo prostě jet domů a užít si volný den :)

Ještě bych závěrem chtěla říct... Pokud váháte a rozmýšlíte se, zda darovat, běžte. Litovat určitě nebudete. Já se k tomu dokopala tak nějak po tom, kdy mamka prodělala několik operací a dávali ji několik transfuzí krve. NIKDY NEVÍTE, KDY VY SAMI BUDETE KREV POTŘEBOVAT! Může se stát cokoli, autonehoda, ztratíte spoustu krve a hned se nějaký ten litr hodí. A obzvlášť, pokud máte krevní skupinu nula, měli byste jít darovat. Vaše krev je totiž univerzální a měl by ji teoreticky přijmout každý člověk.

To je asi tak vše, co jsem vám o dárcovství chtěla říct, možná mě časem napadne ještě něco dalšího, tak to doplním :) A znovu opakuji, ničeho se nebojte, jděte do toho! ;)

Snad vás tolika písmenky neunudím, dotazy zodpovím v komentářích! :)

Pěkný večer přeje vaše Veruš!

You May Also Like

11 komentářů

  1. Já osobně bych krev darovat nemohla, protože je mi z ní děsně špatně, odběry jsou pro mě nutné zlo.. celý dětství jsem brečela, když mě měli brát krev. Teď se akorát vždycky modlím, abych s sebou nesekla.
    Ale je super, že to někomu nevadí a tu krev daruje, já na to nemám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V dětství jsem s tím měla také problémy, u nás to je tak nějak v rodině, brácha s tím má občas problém i teď a to je to chlap jak hora... :D Ale je fakt, že to není na každý žaludek...

      Vymazat
  2. Mě strašně štve, že všechny tyhle odběry jsou od 50 kilo. Já jsem od přírody hubená a mám kolem 47 kilo. Je to strašně hloupý, že tam je ten váhový limit... 3 kila přece nejsou takový rozdíl...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. já teda nevím, ale mě tam nikdy nikdo nevážil... ;)

      Vymazat
  3. To je skvělý článek, ráda jsem si o tom početla. x)

    OdpovědětVymazat
  4. Od nás ze třídy chodilo hodně lidí darovat krev a mě vždycky mrzelo, že sama jsem nemohla. Jednak se mi dělá z odběrů špatně (jedna malá ampulka mě vyřadí na den z provozu. Nejdřív omdlím a poté je mi celej den špatně) a jednak mám i racionální důvod - beru spoustu prášku a měla jsem nemoc, která v krvi nějak zůstává. Možná bych mohla darovat, nebyla jsem nikdy na testech ale z devatesáti procent člověk co to v minulosti měl, tak nemůže. A tobě držím palce. Moc pěkně napsaný článek.

    OdpovědětVymazat
  5. páni máš můj obdiv, že tohle děláš :) Mě nikdy ani krev nebrali a mám z toho dost hrůzu. Bojím se děsně injekcí a i doktorů už od malinka mám z toho noční můry. I pravidelné prohlídky u lékaře mi naháněly hrůzu, když jsem tam musela povinně chodit. Jako miminko jsem chytla blbou doktorku a vždycky jsem strašně brečela, když jsem tam musela a tak od té doby mám z nich strach..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem měla jako dítě skvělou doktorku, chodila jsem k ní ráda, protože jsem vždycky dostala nějakou omalovánku :D

      Vymazat
  6. já teda doufám, že budu moct darovat krev! je mi 17 a půl a první co chci udělat až mi bude 18, je jít darovat krev! Ostatní děcka si akorát dělají tetování a podobný blbosti( ne že bych si jednou nechtěla nějaký udělat), ale já chci jít darovat krev. Doufám, že mi to nic nepřekazí.

    OdpovědětVymazat
  7. Achjo, závidím ti.. Darovat jsem byla a hrozně moc bych chtěla chodit pravidelně, ale mám špatné žíly, takže mě hned vyškrtli ze seznamu dárců :(

    OdpovědětVymazat
  8. Myslím si, že s tím železem je to naopak, spousta lidí ho má málo :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud mne chcete kontaktovat i jinak, zkuste blueberrypink@seznam.cz. Díky a přeji pěkný zbytek dne! :)

Čtenáři